Vyberte si metodu pro spravedlivé rozúčtování topných nákladů
V úvodu si připomeneme, jak lze z pohledu legislativy a technologií měřit nebo registrovat dodávku tepla do bytových domů s cílem poskytnout jejich majitelům rozúčtování. Z pohledu technologie existuje hned několik způsobů registrace dodávky tepla a jeho měření.
Pro rozúčtování nákladů na vytápění bytového domu mezi koncové spotřebitele (což jsou uživatelé bytů) se v běžné praxi používají čtyři metody měření:
- metoda měření množství dodaného tepla („kalorimetry”)
- metoda výpočtu množství dodaného tepla pomocí indikátorů na radiátorech („RTN”)
- metoda měření množství udržovaného tepla pomocí měření teplot („denostupňová metoda”)
- metoda měření množství udržovaného tepla pomocí měření průběhu teploty na odtokové trubce radiátoru (nepřímá denostupňová metoda podle patentu VIPA)
Všechny tyto metody jsou z pohledu dnešní platné legislativy rovnocenné a lze je pro účel rozúčtování nákladů na vytápění bytů v bytovém domě používat bez obav z porušení platných zákonů, předpisů a norem.
V tomto článku se nechci zabývat teoretickými rozbory jednotlivých metod měření a registrace. Naopak, chci ukázat na konkrétních faktech, jaké výstupy může poskytnout metoda registrace dodávky tepla pomocí RTN (rozdělovače topných nákladů) na radiátorech a poměrně neznámá a zatím málo používaná denostupňová metoda založená na principu měření vnitřní a venkovní teploty.
Denostupňová metoda je ze všech výše uvedených metod na českém trhu nejstarší (používala se již v 80. létech minulého století), ale v široké laické veřejnosti je nejméně známá. Používá se také název metoda měření tepelné pohody nebo název graddenová metoda, který je skandinávského původu, neboť odtud metoda měření pochází. Denostupňová metoda se používá zejména v bytových domech, je však vhodná nejen pro bytové domy, ale i pro některé typy nebytových objektů s podobným charakterem konstrukce a provozu (například kancelářské budovy).
Metoda je založena na principu soustavného měření teplotního rozdílu mezi teplotou udržovanou v místnosti (bytě) a referenční vnější teplotou. Metoda počítá množství udržovaného tepla v místnosti (bytě) tak, že kontinuálně v čase měří rozdíl vnitřní a vnější teploty (pro každou místnost se načítají takzvané „denostupně”) a pro výpočet podílu bytu na nákladech se naměřené hodnoty denostupňů vynásobí objemem jednotlivých místností. Z pohledu on-line monitoringu bytového domu je denostupňová metoda měření nejlepší. V minulosti se měřená data musela vypočítávat, venkovní teplota se získávala z údajů meteorologických stanic a měření tak vlastně nebylo tak úplně kontinuální.
V on-line systému, které již na našem trhu nabízejí některé společnosti, však vypočítávání probíhá automaticky a venkovní teplota je měřená souběžně s vnitřními teplotami ve velice krátkých intervalech. Proto denostupňová metoda měření v on-line systému se stává vysoce přesnou a přináší ještě jednu zásadní informaci pro provozovatele (výbor SVJ) domu na rozdíl od ostatních metod měření teplot a tepla. Soustavným on-line měřením teplot v jednotlivých místnostech bytového domu získáme ucelenou informaci o tepelném chování domu v průběhu topného období. Tato informace nám umožní optimalizovat nastavení – vyvážit tepelnou soustavu tak, abychom dodávali teplo do jednotlivých částí systému v potřebném množství. Jinými slovy, zabráníme přetápění či nedotápění jednotlivých částí domu. Odhalíme tak byty s vypnutými radiátory. Pro všechny tak zajistíme spravedlivé rozpočítání spotřeby tepla v bytech. To se těm, kdo doposud využívali slunce a polohu svého bytu a nic za teplo neplatili, nebude líbit. Na druhou stranu těm, kteří jsou znevýhodněni polohou svého bytu a musí topit a platit několikanásobně více než ostatní, se dostane spravedlnosti, protože zaplatí za opravdové teplo, které v bytě mají.
Metoda používající pro registraci dodávky tepla RTN na radiátorech je hojně používána a v současné době, v důsledku silného mediálního tlaku, mnohdy prezentována za jedině možnou alternativu pro rozúčtování tepla v bytových domech. Podíváme-li se podrobněji, jak se vlastně aplikuje v praxi a jaké má výsledky lze konstatovat, že výsledky jsou velmi nejednoznačné a neprůhledné. Aplikace technologie RTN spočívá v instalaci indikátoru na radiátor. Zde začíná první problém; existují desítky typů radiátorů a každý má jiné parametry z pohledu výkonových charakteristik, takže již pouhým chybným umístěním při montáži indikátoru lze zavést významné chyby do výsledku. Další zdrojem chyb je například kontakt indikátoru s radiátorem, který může být dramaticky ovlivněn povrchovou úpravou radiátoru, která se v průběhu jeho používání v důsledku estetických úprav a údržby může a také se výrazně mění, a co je horší, v každém bytě může být jiná.
Dalším úskalím pro výpočet může být poloha místnosti. Do výpočtů se musí zavést různé koeficienty, které zohledňují polohu místnosti v domě. Toto určuje rozúčtovací autorita, která se opírá o situační plány domu. Znamená to, že se musí zohlednit, zda místnost je rohová, nad garážemi nebo pod střechou apod. Samozřejmě, že i tyto parametry se mění v průběhu životnosti domu. Důvodem je skutečnost, že zateplujeme, děláme nové střechy nebo samotní majitelé bytů provádějí vnitřní rekonstrukce.
Pro zajímavost uvádím, že pro správné nastavení výpočtu pro rozdělení nákladů na teplo potřebuje rozúčtovací autorita u každého indikátoru nastavit zhruba 10 různých koeficientů. Pro ilustraci je to například počet ochlazovaných stěn, poloha v objektu, existence neizolovaných teplotních potrubí (stoupaček), koeficient přenosu tepla mezi indikátorem a radiátorem a dalších šest různých koeficientů. Není to opravdu jednoduché a v praxi často nastavení výpočtu není dokonalé, ať již je to z důvodu nedostupnosti některých koeficientů nebo z důvodu nízké úrovně znalostí a zkušeností.
Pokud používáme denostupňovou metodu, musíme měřit pouze vnitřní a venkovní teplotu a znát rozměr místnosti. Je to průhledné a čitelné pro každého majitele bytu a rozúčtovatele. Porovnáme-li uvedené metody měření, je na první pohled jasné – DS metoda je aplikačně jednoduší a průhlednější.
Jaké jsou zkušenosti a výsledky z pohledu rozúčtování nákladů na teplo v praxi. V současné době se opíráme o výsledky rozúčtování vzorku dvou tisíc bytů. Zavedením DS metody přineslo do rozúčtování zásadní změnu, která spočívá ve skutečnosti, že platí v souladu s vyhláškou za službu dodávky tepla a náklady-cena odráží dosaženou tepelnou pohodu v bytě. Pro ilustraci uvádím graf, který ukazuje jaký je rozptyl nákladů vytápění jednotlivých bytů. Na obrázku je zvýrazněna hranice plus a mínus 40 %, která je stanovena vyhláškou. Tato hranice tam je z důvodu používání metody rozúčtování tepla pomocí RTN na radiátorech. Důvodem je skutečnost, že řada bytů má vypnuté radiátory, protože jejich byt se nachází uvnitř domu nebo vedou přes něj stoupačky. Výsledkem je, že majitelé bytů mají spotřební složku podílu nákladů za teplo nulovou nebo zanedbatelně nízkou, v praxi je to až 35 % bytů v domě, takže se na úhradě spotřební složky nákladů vůbec nepodílí nebo naprosto minimálně. Pak jsou tam ale byty, které musí díky těmto „vysavačům” tepla topit naplno, přestože teplota v jejich bytě je normální okolo 21°C. Tito majitelé bytů zaplatí až 30 % nákladů za teplo celého domu. Na první pohled je patrné, že metoda registrace dodávky tepla pomocí RTN má ke spravedlnosti velmi daleko.
Podrobněji k výsledkům DS metody. Zavedení této metody registrace dodávky tepla přineslo do vyúčtování tepla jasné a všem srozumitelné výstupy. Z uvedeného grafu je patrné, že tato metoda si nemusí pomáhat vyhláškou, protože náklady za teplo se pohybují v rozmezí plus-mínus 20 %. Tento rozptyl odpovídá skutečně dosahovaným teplotám v jednotlivých místnostech 19 – 23°C, což jenom potvrzuje dlouhodobé měření tepla ve vzorku dvou tisíc bytů, kde je tato metoda aplikována. Podle našich dosavadních zkušeností byty s úplně vypnutým topení v bytovém domě nedosahují nižší teploty než 19 – 17°C. To znamená, že i tyto byty v důsledku prostupům tepla v domě jsou vytápěny a musí platit za dosaženou tepelnou pohodu. Doufám, že se mi podařilo objasnit, proč je ve vyhlášce 372/2001 čtyřicetiprocentní hranice.
Udělejte si sami závěr, zda rozúčtování topných nákladů je spravedlivější podle registrace dodávky tepla pomocí RTN na radiátorech nebo aplikací Denostupňové metody. V současné době začala platit novelizace vyhlášky 194/2007 Sb., která jasně stanovuje, jakým způsobem měřit či registrovat dodávku tepla do bytů a Denostupňová metoda byla touto novelou postavena naroveň metodě s indikátory. Připomínám to zde z důvodu určitých obav výborů SVJ z porušování legislativy, protože do této novelizace, přestože DS metoda byla možná, nebyla zcela jasně popsána.
Vyhláška 194/2007 Sb parg. 7a, čl.2
„Zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění je indikátor pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy instalovaný přímo na každém otopném tělese nebo indikátor instalovaný na odtokové trubce z otopného tělesa nebo přístroj se snímačem teploty vzduchu daného vytápěného prostoru a teploty vzduchu venkovního prostředí k příslušející budově s trvalým průběhovým záznamem rozdílů teplot vzduchu za časový interval.”
ZANECHTE KOMENTÁŘ